Než se začneš ptát, jestli je to konec očistku, už tě to zná. Cítíš to v těle. Něco se mění. Něco se blíží. A ty chceš vědět, jestli je to pravda - nebo jen nervy a únavy. Konec očistku není jedna věc, která se stane najednou. Je to řada malých signálů, které se postupně sčítají. A když je znáš, už nečekáš s hrůzou, ale s klidem.

Co je to vlastně očistek?

Očistek je ten poslední týden nebo dva před porodem, kdy se tělo připravuje. Není to porod, ale jeho předehra. Tělo začíná uvolňovat hormony, které otevírají díry, uvolňují vazby, přesouvají dítě do správné pozice. Můžeš cítit, že se ti všechno mění - od břicha až po náladu. To je normální. A právě teď chceš vědět, kdy to skutečně začne.

Příznaky, že konec očistku je blízko

Není to jedna věc, ale pět věcí, které se objeví dohromady.

• Spadnutí břicha - najednou si všimneš, že dýcháš lépe. Nemusíš se předklánět, aby ti vůbec nešlo dýchat. To je proto, že hlavička dítěte se posunula do pánve. Většinou to přijde 1-2 týdny před porodem, ale u prvního porodu to může být i jen několik hodin před začátkem.
• Zvýšený tlak v pánvi - jak se dítě spustí, začneš cítit, že máš v pánvi kámen. Chceš sedět, ale nejde ti to. Chceš stát, ale bolí tě to. To není bolest, je to tíha. A ta tíha je přímo způsobená tím, že dítě je na správném místě.
• Zvýšená frekvence močení - neustále běžíš na záchod. Ne proto, že jsi vypila víc vody, ale proto, že hlavička tlačí na močový měchýř. Toto se často objeví spolu se spadnutím břicha.
• Zvýšené výděly - zvýšená hlenovitá sekrece, možná i s mírnou krví. To je tzv. hlenová zátka. Když se začne otevírat krk dělohy, ta zátka se uvolňuje. Může to být jen trochu - jako bílý nebo růžový hlen - nebo to může být větší množství. To neznamená, že porod začne hned. Může to být i za dva dny. Ale je to jasný signál: krk se připravuje.
• Nepravidelné kontrakce (Braxton-Hicks) - začneš cítit, že se břicho napíná. Ale nejsou pravidelné, nebojíš se jich. Nezvyšují se, nezkracují se. Jsou jen „přípravné“. Když se ale začnou pravidelně opakovat každých 5-7 minut a trvají 45-60 sekund, už to není příprava. To je porod.

Co dělat, když tyto příznaky začnou?

Nemusíš se hned připravovat na porod. Nezavírej okna. Nezavírej dveře. Nezavírej cestu do nemocnice.

Udělej tohle:

1. Zapiš si, co cítíš - kdy začaly kontrakce? Jak dlouho trvají? Jak často se opakují? Nejde o to, abys je spočítala, ale abys poznala, jestli se mění.
2. Chodíš, pohybuješ se - nezůstávej v posteli. Procházka, lehký pohyb, mírné kroky - to pomáhá dítěti se posunout. Většina žen, které se pohybovaly, měly kratší porod.
3. Nezakládej se na internetu - nečti články o tom, jak dlouho to trvá. Každý porod je jiný. Nech si všechno na lékaře. Ty máš jen jednu úlohu: sledovat své tělo.
4. Připrav si tašku - pokud ještě ne, udělej to dnes. Vlož si to, co už víš, že budeš potřebovat. Ne všechno. Jen to, co je důležité: dokumenty, přezívky, čisté pleny, vlastní kávový filtr, vodní lahvička, pohodlné šaty.
5. Zavolej partnera, mamu, sestru - nečekáš, až budeš v bolesti. Řekneš jim: „Cítím, že se něco děje. Můžeš být u mě?“

Kdy volat lékaře nebo jet do porodnice?

Tady je jednoduchý pravidlo, které funguje u většiny žen:

• Začnou se kontrakce opakovat každých 5 minut - a trvají 60 sekund - a to už 1 hodinu bez přestávky.
• Praskla voda - i když to není velký proud, ale jen lehký výtok, který se nezastaví. To je voda. Ne hlen. Ne moč. Voda je čirá, bez zápachu.
• Prýští krev - ne jen růžový hlen, ale červená krev, jako když si řežeš prst. To není normální.
• Nevidíš pohyb dítěte - pokud ti dítě v posledních 12 hodinách neudělalo ani jeden pohyb, zavolej. Nečekáš. Neříkáš si, že je jen spící.

Tyto znaky neznamenají, že porod začal hned. Ale znamenají, že už nejsi jen v přípravě. Jsi v procesu. A to je ten moment, kdy se lékaři potřebují zapojit.

Co se děje v těle, když se začíná porod?

Nejsi sama. Tělo ti pomáhá. Hormon oxytocin se začíná vypouštět jako vlna. Uvolňuje se prostaglandin, který měkčí krk dělohy. Dítě se otáčí. Hlavička tlačí na nervy. A ty cítíš to všechno - jako bolest, jako tlak, jako únavu.

Nejde o to, abys to zastavila. Jde o to, abys to neodmítla. Porod není útok. Je to přirozený proces. Tělo ví, co dělá. Ty jsi jen ta, která ho sleduje.

Co neudělat

Když začneš cítit příznaky, většina žen dělá pár věcí, které jim jen zhoršují situaci.

• Nepřeháníš s čajem - některé čaje, které se považují za „přípravné“, mohou způsobit příliš silné kontrakce. Nezaváděj si nic, co nevíš, že je bezpečné.
• Nesedíš na míči celý den - je to dobré, ale jen 20-30 minut denně. Pokud sedíš na něm 4 hodiny, získáš bolest zad, ne přípravu na porod.
• Neděláš si závěry podle jiných - tvoje kamarádka měla očistek 3 dny, ty máš 10. To neznamená, že něco není v pořádku. Každá žena je jiná. Každý porod je jiný.
• Nevyčísluješ si čas - neříkej si: „Je 10 hodin, ještě nezačalo.“ Porod se neřídí hodinami. Řídí se tělem.

Co je důležité pamatovat

Konec očistku není bod, který se překročí. Je to přechod. Jako když přecházíš z jedné místnosti do druhé. Nevíš, jak to bude, ale víš, že se to stane. A když se stane, nechceš být v panice. Chceš být připravená - ne větší, ne větší, ale klidná.

Tělo ti dává znamení. Slušně. Pomalu. Jasně. Stačí se na ně podívat. A nechat je tam, kde patří - v těle. Ne v hlavě.

Co dělat, když si nejsi jistá?

Když nevíš, jestli je to očistek, nebo porod, nebo jen únavy - zavolej porodní sestru. Nebo lékaře. Nebo i jen někoho, kdo ti pomohl u prvního porodu.

Nejsi sama. Nejsi blbá. Nejsi přehnaná. Jen jsi těhotná. A těhotenství je věc, která se neřídí logikou. Řídí se tělem. A tělo ti říká pravdu. Stačí se naučit poslouchat.